Mexico

Tak jsem byl v „Mexiku“. Uvozovky proto, že jsem byl pouze v Tichuaně, tj. město na hranicích Mexica. A jak vím z doslechu, Mexiko samotné více na jihu je dost jiné než Tichuana, která svou polohou blízko USA přitahuje různé živly, které se chtějí přiživit na turismu (taxikáři, prodavači všeho možného a děvky), a také pravděpodobně svou velikostí trpí neduhy velkoměst jako je kriminalita, boje mezi gangy různých mafií a zkorumpovaná policie. Geograficky San Diego leží na hranicích s Mexikem a končí hranicí a tou stejnou hranicí začíná Tichuana.

Zkušenost s Tichuanou byla dost zajímavá :-). Přiznám se, že zeměpis mě na škole moc nebavil a od školy jsem nějak neměl příležitost se seznámit s tím na jaké úrovni Mexiko je. Poprvé jsem se chtěl podívat do Mexica když jsem přijel do Diega před pár týdny. Pak začala ta fáma s prasečí chřipkou a všichni doporučovali tam nejezdit, tak jsem nejel. Pak se týdny nějak nic moc kolem nedělo, tak jsem o tom začal zase znovu přemýšlet. Když jsem byl nakupovat v Outlet shopech na hranicích s Mexikem, bylo mi trochu divné proč je na hranici taková vysoká zeď, ostnaté dráty, hlídkující auta a tak ;-). Taky když jsem končil s nákupy, bylo kolem 9 večer a zpoza zdi se pořád ozývaly nějaké sirény. Říkal jsem si, že tam asi mají problémy s dopravou a zrovna nějaké havárie :-). No ale pobavil jsem se s pár lidmi a dozvěděl jsem se názory typu „teď není nejlepší doba, zrovna tam mezi sebou válčí gangy mafie“, „já bych tam nejezdil, můžou tě okrást a tak“. No žádný optimismus. Ale nakonec jsem si řekl, že asi nebudu mít hned tak zase příležitost, tak jsem se poslední den svého pobytu v Diegu vydal podívat do Mexika.

Auto jsem zaparkoval na hranicích a do Mexika šel pěšky. Na hranicích bylo celkem rušno. Davy Mexičanů proudily směr Mexiko. Vypadalo to celkem poklidně, tak jsem si říkal, že to bude pohoda. Jako první mě trochu znejistělo, že směrem do USA byly klasické kontroly pasů, skenování zavazadel atd., směrem do Mexika byl prostě turniket! Takové ty obrovské točící se vrata z železných trubek jako bývají třeba na východu ze zoo :-). Prostě jednosměrka, jednou tam, nikdy zpět. Vážně jsem zauvažoval jestli bych tím turniketem měl projít a jestli mám v pořádku všechny víza a tak, abych se dostal zpět do USA. Nebyli tady ani žádní úředníci nebo někdo u koho bych se mohl zeptat. Prostě běž a uvidíš. Tak jsem šel.

Na druhém břehu to trvalo asi 15 sekund než se mě chytil první taxikář, že mě zaveze do downtown a ihned také zjišťovali jestli chci nějakou mexickou slečnu na pobavení. Za taxi jsem cálnul 5 babek což jak jsem zjistil později by mě vzali i za dolar vzhledem ke vzdálenosti (tak 2 km bych tipnul).
„Downtown“ byla jedna hlavní ulice se spoustou krámků, barů, diskoték a „masážních“ salónů. Město celkově docela špinavé a ne zrovna zánovní, na první pohled je vidět, že Mexiko je země, která je na znatelně nižší ekonomické a sociální úrovni než moderní evropské země. Sem tam nějaký žebrák, na křižovatkách se semafory často nějaký borec, co něco rychle předvede a pak chodí kolem aut a vybírá drobné, třeba nějaký žongler nebo jednonohý týpa co chodí po rukou apod. Všude kolem samí mexičani.

Že jsem se svou pletí neschopnou významnějšího opálení celkem evidentní a nápadný turista, to jsem pochopil záhy, když na mě každých 10 metrů pokřikoval nějaký prodejce s krámkem a každých 20 metrů mě někdo táhl do jakéhosi potemnělého podniku typu strip bar a ujišťoval, že nemusím platit vstupné a že dostanu panáka zdarma a že se můžu dívat na holky. Na to jsem teda neměl ani chuť ani odvahu. Volali na mě i přes silnici na 30m, prostě jsem byl zcela evidentně středem pozornosti, což v tomto případě mi výjimečně nebylo příjemné :-). Nakonec jsem neměl ani odvahu vytáhnout svůj ne zrovna levný foťák, abych si udělal nějakou fotku, takže fotky moc nemám. Že jsem tady výjimka jsem pochopil rychle. Ale v tom všem dění kolem mi asi až po hodině a půl chození po té hlavní třídě došlo, že tady nejsem jenom nápadný běloch, ale pouze jediný běloch snad v celém městě. To mi docvaklo v okamžik, kdy jsem přecházel přes silnici a minul tři jiné evropany, kteří se na mě z dálky tlemili a ukazovali prstem stylem „jé, dívejte, nějaký běloch“. V ten okamžik jsem se rozhlídl kolem a zaznamenal všechny ty pohledy krámkařů, pasáků a žebraček s malými dětmi upřené na mě a všiml si konečně, že tu jsem fakt sám! Tehdy ve mně nějak zatuhlo, zmocnil se mě pocit, že tady je něco špatně, a po 50 metrech jsem se otočil na fleku a mazal za tou skupinkou holanďanů (jak jsem se později dozvěděl). Ti se mě hned ujali, evidentně taky docela vycvakaní z Mexika a zbytek dne jsme strávili spolu. Ukázalo se, že jsou to celkem fajn lidi, kluk s holkou cestují půl roku kolem světa a kamarád se k nim na 2 týdny přidal na cesty po Kalifornii (web … todo). Takže teď mám nové známé v Amsterodamu, centru neřesti a drog ;-).

Společně jsem jeli autobusem podívat se na pláž. Cestou jsme potkali nějakého mladého Mexičana s jeho holkou, který byl děsně otevřený, přátelský a ukecaný, tak se k nám přidal a dělal nám průvodce, zkusili jsme místní bar a tequillu. Zajímavý moment byl, když jsem mu ukázal stříbrný řetízek, co jsem si ve městě koupil za pár babek a ptal jsem se jestli je to pravé. Vrazil si ho do pusy, chvíli žmoulal a prý, že stříbro nemá chuť a můj řetízek jo, takže je to fake. Tak nevím :-).
Na pláži jsme byli zase hned u hranice s velkou zdí. Ještě nebyla tma, ale už tady postávala skupinka Mexičanů. Prý čekají až se setmí a pak zkusí přeběhnout nebo přeplavat do USA :-).
Nakonec jsme jeli taxíkem zpět na hranice za 10 dolarů cestu asi 10x delší než jsem předtím jel za 5. Na hranicích si kluci chtěli dát burito, které tady holýma rukama připravovala postarší Mexičanka. Dali si jich hned několik. Já jsem měl jedno a už to byla chyba, jak jsem později zjistil….

Photos: http://picasaweb.google.com/rprichystal07/Mexico#